pátek 31. května 2013

Americký sen-těžké začátky

Jako to tu tak hezky začalo, to pokračuje strmě dolů. Žádná velká párty-řekl by klasik. Nejprve mi odešel foťák, proto tu nejsou moc nové fotky. Naštěstí jsem ho spravil a bude potřeba jen nová karta. Návštěva banky dopadla fiaskem. Suterénně jsem tam nakráčel, maje všechny dokumenty připravené v deskách. Kluci tam byli den předtím a vše v pohodě. I když bylo supervedro vzal jsem si kalhoty a košili s krátkým rukávem, nasadil seriózní výraz a vešel. Od té chvíle jsem jen koukal... Slečna u přepážky se mě jala přesvědčovat, že nemám vše potřebné, že mi ještě chybí jakási kartička. Na moji námitku že kluci včera měli úplně stejné dokumenty, s klidem odvětila, že si je jistá, že tuhle kartičku měli. Na tuhle stupidobyrokracii nás však už připravili na předodletovce, takže příště pújdu do jiné pobočky, kde snad bude někdo normální. Ale chápete to? Tak já si u nich chci otevřít účet, dávat jim peníze a jim se to nelíbí pokud nemám nějakou kouzelnou kartičku.
Aspoň jsme se dali do opravy vířivky, vysáli a umyli jsme auta, stříhalo se :-) Pohodička.

Včera večer přijela Ester a Niki. Ty spí v posledním pokoji na matraci na zemi. Dneska ve 3 ráno jsem jel na nádro pro další 3 kočky. Ty by měly ve finále bydlet u nějaké rodiny, ale zatím spí taky na nějaké matraci na zemi v obýváku. Přikrývají se dekou z letadla. Jako v koupelně nebo u vaření nás je milion.

A hlavní problém: totální nepřipravenost šéfa. Nevíme nic, co kdy jak bude. Komunikace hrozná, odpovídá asi jako porouchaný záznamník-na půlku a ještě na něco jiného. Jako chápu že toho má hodně, ale nedělá to porvé a měl by nám nějaké informace dát, protože čerpáme z toho, co mi řekl cestou, kdy mě vezl do našeho domu. Druhá věc je, že mě neformálně zvolil jako našeho atašé, takže skoro každý mail, co nám posílá začíná: Lubomir, :-)
Takže mě píše, abych dojel pro lidi na nádraží, já je mám zaučovat na bazénech... Ale že by mi odpověděl na otázky práce, ubytování, dopravy, uniforem, telefonů atp.? Nene, občas jen něco utrousí a dodá, že nestíhá.
Dneska jsem byl s nováčkama na bazénech je trénovat :-)
Konečně to byla parádní jízda s otevřenýma okýnkama americkou krajinou s rádiem na plný pecky:-) takhle si nějak představuju cestování oo USA!

středa 29. května 2013

Peníze v USA

Dneska jsem si našel čas a podíval se blíž na americké mince, protože pro mě byly záhadou. Vždycky jsem se jich chtěl zbavit při placení, ale pokaždé mi nějaké vrátili i když jsem jim sám nějaké vnutil. Hlavní problém byl v tom, že 10 centú, neboli dime, je nejmenší mince ze všech. Že i pitomý cent je větší. Proto přikládám fotku, kde jsou všechny mince začínaje dolarem, čtvrťák(25¢), dime(10¢), niklák(5¢) a penny(1¢).

Jen pro úplnost fotka bankovek jak jdou po sobě. Zítra si jdu založit účet, takže pak budu platit už jen kartou :-)


úterý 28. května 2013

Stoneleigh Woods a...

...mrtvo. Ani nožička. Přidávám link na místní kolonii, kdyby se někdo chtěl přestěhovat ;-) odkaz


A ukázka toho, když začne pršet a v Clubhousu máte kulečník :-) 


pondělí 27. května 2013

Tankování benzínu

Na jednu nádrž nejde jezdit donekonečna a tak jsme byli nuceni dotankovat. Včera se nám to nepovedlo, ale dneska jsme už museli prostě. Já si připravil kartu, že to zatáhnu bezhotovostně. Tak ráno přijedeme k pumpě, já vrazím kartu do stojanu, projdu vopičárnama s pinem a tak a nic. Tak podruhý. Zas nic. Tak co mi zbylo musím za pumpařem dovnitř. Mladej hošan, tak mu povidám, že tankuju poprvý, jestli by mi nešel helfnout. Koukal na mě jako opičák na banány v čokoládě, ale šel. Zas všechno nacvakám před ním a zas nic. Pak vezme kartu moji a běži zas zpátky, tak jsem šel za ním. Tam mi povidá ať někde něco zmáčknu, nebo nevím. No po pár minutách koulení očima se uráčil přijít ještě jednou no a nevěřili byste kde byla zrada. U nás klasicky vezmete pistoli a tankujete. V americe musíte vzít pistoli a sklopit ten držák, na kterým visí! No nic při placení jsme se s klučinou už smáli a nakonec si bratrsky plácli ;-)
Ještě se musím podělit o videjko, jak američani plavou. Zatím pro to nemám nějaký termín, který by vystihoval to jak se zmítá ze strany na stranu, nekope a plave na jeden nádech, protože se bojí nadechnout :-) Není tam ale bohužel ukázka potápění. To vypadá tak, že týpek v místě kde má vodu po prsa se nadechne jak kdyby měl pojít, potopí hlavu a dá ruce nad vodu, okamžitě se vynořuje, prská, utírá si vodu z očí a chce u toho buď vyfoti, nebo změřit čas od manželky, tomu jsem nerozuměl.

Nazávěr dnešní prasátková večeře. K ní samozřejmě Červený trpaslík a pak nějaká mňamka z dollar shopu.

Druhý den

Zkusil jsem natočit menší videookénko, ale kvalita nic moc, příště to už vychytám ;-)


neděle 26. května 2013

První den v práci

Na první bazén mě teď do pondělí přidělili na Highlands at Aquebogue. Je to klon toho, kde nás Tyler zaučoval. Jenže mi nikdo neřekl adresu, tak jsem se musel zeptat mailem a odpověď mi přišla tak hodinu před odjezdem. V tomhle mi připomínají španěly, moc to neřeší, nic nehrotí. Uniformy a telefony stále nemáme třeba. Ale je začátek sezóny teprve.
Takže jsem hodil Honzu na jeho bazén a odjel na svůj, který je asi 5 minut cesty od jeho. Je sice příšerná zima, ale tak začal jsem vysávat dno. To jsem dělal asi 3 minuty a začal děsnej liják, který trval celý den. Takže jsem se šel schovat po střechu venku.

 Teplota kolem 9° a mokro, žádný lidi, tak jsem se šel schovat do klubu, který je přímo na bazénu. Tam taky klendra, ale aspoň nefoukalo. Zbytek dne jsem postával, posedával, posiloval, četl si, každý 2 hodiny bral vzorky vody a vyhodnocoval je.



No těch 8 hodin se celkem táhlo. Nejhorší na tom byla ale ta zima. Po práci jsem vyzvedl Jendu a jeli jsme na velký nákup a udělali jsme si jako odměnu kuřecí maso s rýží :-)

sobota 25. května 2013

Prohlídka zahrady


Ve volné chvíli jsme šli prozkoumat naší zahradu. Příjezdovou cestu by nám prý měli v blízké době vyasfaltovat, takže to už nebude jedno velké pískoviště. Překvapilo mě, že za domem máme vířivku, jak z The Sims. Sice je celá zelená, ale třeba ji nějak rozjedeme. Pak tu máme pár židlí a takový minigril. I když koupě grilu tu není nic nákladného-krásný se dá sehnat kolem 20$. Prostě všechno co tu američani denně používají je děsně laciné. V boudě na dvorku jsou tři kola, na kterých se prý bude jezdit do práce. Pak motorovka, prut na ryby a jinak děsná spousta bordelu všeho druhu.


Posledním zajímavým prvkem dvroku je naše druhé auto. I když klíč v zámku moc nesedí, ani ne po minutě se mi ho podařilo odemknout. Vevnitř je klasicky pohodlné, i když sedadlo bylo nastaveno na pozici spícího řidiče. Řadím neutrál, otáčím klíčkem a.....nic. Elektronika na mě přátelsky mrkne, ale startér se neroztočí. Dumám proč to, baterka slabá není. Až mi poradí Honza, abych zkusil vyšlápnout spojku a ejhle funguje to. Takže americká auta s manuálem jdou nastartovat jen se spojkou :-D Otvíráme ještě motor, který vypadá v pohodě. Jen jsem zvědavý na rozjezd, protože spousta rostlinek už prorostla díly motoru ;-)

pátek 24. května 2013

Cesta k oceánu

Dneska jsme měli volný den, dopoledne jsme prospali a to nás tak unavilo, že jsme si museli schrupnout i po obědě. Sice pořád prší, ale řekli jsme si, že se mrkneme konečně na moře. Je od nás asi 10 minut autem na jih. Řídil Honza, takže jsem se mohl věnovat focení. Jak jsem už psal američani rychlost moc nedodržují, ale novinkou pro mě bylo, že věci ve zpětném zrcátku se mohou zdát blíž, než doopravdy jsou :-D


Zastavili jsme na opravdu obřím parkovišti. Teď mimo sezónu bylo zadarmo, ale jinak je za 10$.


Pláž vypadala suprově, už se těším, až o víkendu vezmem sendviče, deku a pojedem se slunit k moři :-) Písek vypadal báječně, jen vodu jsme nezkoušeli, protože byly velký vlny, ale snad to nebude úplná ledárna. Na pláži běhali a poskakovali místní plavčíci, tak nás hned zdravili a pokecali jsme o počasí :-) Pořád mě dostává jak se s váma hned každej zapovídá a vypadá jako by ho to fakt zajímalo, jak se máte, nebo co říkáte na počasí.

Hned vedle pláže je pomník pro cestující v Boeingu 747, který se zřítil v blízkosti pláže a nikdo to nepřežil. Moc hezky udělané pietní místečko.

Když jsme jeli zpátky, tak zrovna zvedali most pro nějakou rybářskou kocábku, taky pro mě jedna z typicky amerických věcí z filmů B-)

Pak jsme se stavili u nějakých obchoďáků. Že v usa jsou všude vlajky, jsem si nějak zvykl, ale když v místní kopii OBI prodávají kytky přímo s vlajkou, to už mi přijde moc...

Jinak jsme prošli spoustu obchodů a dá se tu koupit fakt všechno co potřebujeme. Konečně jsem objevil jediný jídlo, který umím udělat kromě ohřátí párků-kuřecí prsní řízky :-) I nějakou parodii na náš chleba tu mají. O hodně víc nás ale dostal místní Dollar shop. Celou dobu jsem nevěřil, že vše tam je jen za jeden dolar. Krom klasických blbinek, co u nás prodávají rákosníci tu mají i užitečný věci jako mýdla, pasty, talíře, hrnky, Snickersky, mražený věci a všechno za dolar kus! Takže jsme nakoupili pár věcí, abysme to vyzkoušeli ;-) U placení mě ale došlo, že k ceně se připočítává ještě daň, takže jsem z portmonky musel hrabat nějaký ty dime a penny :-) Nakonec jsem prodavačce dal vybrat, co se jí hodí, tyhle hodnoty se ještě budu muset naučit...



První den

Tomů syn Taylor nám poslal kolem poledne mail, že se máme za nimi zastavit. Jako místo udal jen že to je mezi ulicemi Reeves a Doctors. Našel jsem si to na navigaci v mobilu a vyjeli jsme. Pořád si říkám, co bychom tady bez mé GPS dělali, protože jinak bysme byli ztracení, nikam bysme nedojeli a ani se nevrátili. Jeli jsme asi 30km, kus po tlusté silnici, pak maličkýma. No američani vůbec nedodržují rychlost, na 45 mílích za hodinu jezdí 55 :-) Navíc na takových menších silnicích jsou křižovatky, kde jsou stopky ve všech směrech! Na nich se skoro zastaví a jede se dál. Prostě je cesta, která vede do nějaké ulice a na tehle křižovatce jsou všude stopky a vy tam zastavujete úplně zbytečně.

Jinak se tu jezdí klidně, žádní 'rafani' jako u nás tu nejsou. Už jsem pochopil proč tu každé auto má automatiku-človék pořád zastavuje na stopkách, nebo popojíždí atp.
Bazén jsme hledali asi půl hodiny, než nás napadlo se někoho zeptat-celou dobh jsme jezdili kolem něj, ale byl ukryt za plotem ;-) Jinak se nacházi v takové nóbl čtvrti, která je postavená uprostřed pole. Samý krásný domečky, super cesty, rybníčky, úplný Stamford :-) Na bazénu nás Taylor zaškolil do práce plavčíků. Hlavně co se týče čištění bazénu, úpravy vody, zapisování docházky atp.

Honza v popředí, Tyler za ním bojuje s vysavačem.

Pak jsme jeli za jeho obrovským autem s obrovským vlekem k dalšímu bazénu.

To už jsme nevědělj vúbec kde jsme, protože se mi mobil už vybil :-) Tam jsme zjistili, že tyhle bazény na starosti mít budeme jen o víkendu asi. Jinak práce na nich je pohodová, protože o vodu se stará automatický chlorinátor, největší hloubka je asi 150cm a bazén má tak 10x6 metrů. Takže pohoda. Zpátky domů jsme jeli zase za Tylerem. Ještě jsme se stavili si koupit něco k jídlu do místního konzumu :-) U mě to vyhráli párky s pseudochlebem a jablka. Platili jsme u týpka co vypadal jak ind a měl turban a neuměl asi ani slovo anglicky. Honza se tam zakecal s prodavačem, který se hned vyptával, odkud jsme. Dokonce věděl i kde je Československo :-D že to je hned u Německa, kde se hral fotbal, kterému fandí. A pak jen domů, véča a spát.
Takhle hezky zmuchlané dolary mi vrátili v obchodě

Američtí popeláři

čtvrtek 23. května 2013

První jízda

Takže jsem si ráno byl projít okolí. A hustý! Všechny domečky jsou dřevěné, všechny sloupy napětí jsou taky ze dřeva, dráty se proplítají jak to zrovna vyšlo... Ale před každým domem stojí dvě auta. Někde mají i klassický velký pickupy. Šel jsem kolem půl 9 a nikde ani noha, viděl jsem jednoho školáka teda, ale v americe začíná den později asi. A na každým jen trochu vhodným místě je americká vlajka. Tom říkal, že se to rozmohlo po 11 září. Takže jsem po procházce sednul do auta a jel pro Honzu. Jízda s automatem je děsná pohodička. Na město to je fakt super. Zatím se tu ještě tak nevyznám, takže jezdim podle GPS co mám v mobilu. Ještě že mě napadlo si nahrát mapy ameriky :-) Prošel jsem si kousíček města u nádraží, ale všude bylo zavřeno, tak jsem si koupil jen noviny za dolar :-) Teď čekáme na nějakou odpověď od Toma, co se bude dít dál.
Náš domeček


Jedno ze dvou aut co máme k dispozici. Tohle je s automatikou.

První dojmy

Je 6 hodin ráno, venku brutálně prší, já ležím na gauči pod dekou a nahrávám fotky. Včera mi tom celou cestu říkal, kde všude budeme plavčíkovat, jak nás bude platit, jaký benzín tankovat do auta atp. Jinak dům je celkem nezařízený, budem sem musel koupit pár věcí a něco poopravovat, budem tu 4 měsíce přeci :-D Postele supervržou, povlečení jsem vybíral půl hodiny, než se mi nějaké hodilo ze skříně a na to, jak se reguluje voda ve sprše jsem nepřišel :-D Navíc tu není nic k jídlu takže mě bude čekat výlet do obchoďáku.



Brno->New York

Vstávačka v 5 ráno pohodička. Odjezd SA autobusem z Grandu v 6:20. Cesta do Vídně taky v pohodě až na neustálé otázky mladé slovenské maminky na svoji dceru, zda ji není špatně. Nejlepší hláška: Když se pozvracíš a neřekneš mi to, tak dostaneš :-D Chlap vedle mě chrápe jak stará sekačka, ruska za mnou vzlyká duet s kamarádkou přes Skype, což nechápu, protože net je tu klasicky pomalej. Navíc slečna stevardka nemá na vrácení víc než 8Kč :-)
Na letišti ve Vídni to je samá čestina a slovenština. Ale aspon chápali moji svačinku-řízečky s chlebem od maminky :-) Check-In bez problemu, batoh by měl dorazit až na JFK. Najít správnou cestu na terminál nebylo nejjednodušší, protože jsem na D šel cestou s nápisy G, ale to byla asi moje chyba hned na začátku. Zatím vše probíhá standardně, jen holky letušky mají výraz čerstvě vykopaného krtka.

V Irsku jsem potkal kolegu plavčíka ze Slovenska, který mířil taky do NY. Společně jsme prošli imigračním, které nás mělo potkat až v americe. Do USA letíme už pořádným letadlem, navíc na mě vyšlo místo hned vedle hajzlíku, takže si užiju každýho učůránka, co na téhle 7h trase bude :-) Jinak nás celkem krmili během letu, to jsem ani nečekal. Zajímavé bylo, že imigračním jsme prošli už v Irsku a po příletu na JFK jsem si jen vzal batoh bylo to.

Následovala cesta Air trainem do stanice Jamaica a tady přestup na vlak do Babylonu. Pak zavolat Tomovi, přijel si pro mě na nádraží, pokecali jsme, ukázal mi, kde bydlí, seznámil s manželkou... Pak mě hodil do Shirley, kde máme plavčíci domeček cca pro 8 lidí. Dostal jsem klíče od auta a tím, že cca ve 3 ráno mám vyzvednou kolegu na nádraží a přivézt ho sem :-) Naštěstí pak ale psal, že tam přespí a přijede ráno, takže vybírám postel a jdu spát.

úterý 21. května 2013

Co s sebou


Protože jsem si s sebou chtěl brát jen minimum věci, tak jsem se rozhodl, že si vezmu jen svuj 35l batůžek. Nakonec jsem se dostal na váhu cca 9kg. Takže úplná pecka, ještě mi zbývalo místo. Vše důležité jsem si nabalil do malé tašky přes rameno, takže i když mi ztratí batoh, tak to nějak přežiju :-) Tady je seznam věci, co mám s sebou:

Cedulka s adresou
Sandále
KPZ
Nabíječka na mobil
Náhradni baterky do hodinek
Holicí strojek s nabíječkou
Nůžky a pilníček
Kartáček a pasta
Nůž
Krabička na CPR a píšťalka
Sluneční brýle
Sada na běhání
Šampon a sprcháč
Krém na nohy
Opalovací krém UV15
Trenýrky a ponožky
Slivovice
Trička
Kapesníky
Foťáky a příslušenství
Kraťasy
Ovečka Shaun
Kšiltovka
Plavky
Brejličky
Nabíječky a redukce do USA
Sušenky
Koipe všech dokladů a dokumentů
Ručník
Jídlo

pondělí 13. května 2013

Ambasáda


Asi největší strašák pro mě, protože jsem celkově zařizování víz nechal na poslední chvíli. Nějakým záhadným způsobem jsem si myslel, že mi k jejich vyřízení stále něco chybí. Teď už vím, že stačí mít potvrzený Job offer a SEVIS number. Potom se už jen prokousat spoustou zadávání údajů, opisování čísla pasu, vypisování jmen rodičů a důvěryhodných osob, které všechny údaje případně mohou potvrdit. Navíc se připravte na několik listů s prohlášeními typu: nejsem členem teroristické organizace nebo nesponzoruji dětské vojáky... Pak si stačí vytisknout výstupní formulář, počkat pár dní a online si domluvit schůzku na ambasádě. Jen ještě připomínám, že je třeba mít s sebou fotku 5x5cm, nikoli klasickou 4,5x3,5 ;-)



Na začátek se musím stavit v kanceláři, aby mi dali formulář a zkontrolovali zda mám vše potřebné. Celé to trvalo asi 5 minut včetně podepisování posledních smluv a obdržení trička a mikiny, což je naprosto super, hlavně mikina vypadá peckově.
Cesta k ambasádě byla v pohodě, byl jsem ale hrozně nervózní. Hlavně z pohovoru, ale i z bezpečnostních opatření americké ambasády. Došel jsem tedy na správnou adresu ne dříve než půl hodinu předem. Český policista s americkou vlajkou na rukávu mě poslal do fronty, čítající asi 4 lidi a stojící u zdi ambasády. Do tašek vám nahlédnou už na ulici. Pak teprve můžete jít dovnitř a projít rámem.
Cesta vede k okénku, kam musíte dát všechny žádané papíry. A tady se ukázaly první rozdíly. Se mnou tam totiž šli i lidi, kteří jeli na plavčíka se Student Agency. Ti u okýnka trávili milion času, protože nevěděli, který papír mají dát, nebo neměli zaplacený SEVIS. Já jen přišel, dal už připravenou hromádku z kanceláře, zaplatil víza a bylo ;-) Pak jsem měl čas se s lidmi od SA pobavit víc. A dozvěděl jsem, že oni vůbec neměli manuály Jak vyplnit DS-160, Jak absolvovat pohovor na ambasádě atp. Oni museli vše vyplňovat sami! Navíc když měla jedna slečna problém s termínem pohovoru na ambasádě, tak jí bylo sděleno, že nestíhají, ať si sama domluví extra termín. Mazec. To se mi s Czech-us nikdy nestalo.
Takže rozhovor byl úplně v pohodě, potom co úředník zjistil, že jedu do NY, kde se narodil, tak to vzal hodně zkrátka. Pak mi jen oznámil Your visa is approved a já s lehkým srdcem odešel čekat až mi je kurýr přiveze.


mikina od Czech-us

čtvrtek 9. května 2013

Rozpočet

Při přípravě dokumentů, které si s sebou budu brát do Ameriky jsem našel Budget sheet vygenerovaný od vízového sponzora. Já jsem do něj zadal výši mzdy, odkdy dokdy budu pracovat, kolik hodin týdně, jakou sumu dám za ubytování a kauci na ubytko. Výstupem je odhad peněz, které si vydělám. Hrubý příjem vychází kolem 6000$ což je něco přes 100.000Kč. Výdaje jako jídlo, kde se počítá 6$ na den, bude celkem stát cca 700$ (14.000Kč), nebo ubytování 1450$ (30.000Kč). Další peníze jsem utratil za poplatek agentuře (2.500Kč), kurz plavčíka (8.000Kč), poplatek vízovému partnerovi (8.000Kč), letenku (15.000Kč) a vystavení víz (3.000Kč).
Takže po lehké úvaze jsem se dostal k číslu zhruba 20.000Kč, které bych si měl opravdu vydělat do plusu po zaplacení všech výdajů. Není tu ale zahrnuta nějaká druhá práce, kterou mám v plánu si sehnat, protože 40 hodin týdně u bazénu mi poskytne dost času právě na nějaký second job. Od lidí, co už na W&T byli, jsem se dozvěděl, že to není nic obtížného. Důvod je jasný - chci mít co nejvíc peněz na cestování :-)
Přijde mi ale, že jejich Budget nepočítá s odváděním daní, které samozřejmě hradit musím. Na předodletovce nás ale ujistili, že nám zaplacené daně vrátí do nikláku přes žádost na serveru www.protaxrefund.com.



pátek 3. května 2013

Kurz Pool operator


Kurz Pool operatora neboli bazénové chemie je pro většinu plavčíků nepovinný. Jen ti, kteří jedou do Washingtonu ho museli povinně splnit, což znamená projít závěrečným testem. Obsahem kurzu je vše točící se okolo bazénové chemie. Schématem filtračniho potrubí počínaje a chemickými vlastnostmi chlóru a dalších chemikálií. Pro mě byl kurz hodně zajímavý, protože jsem si udělal představu, jak vše v bazénu na sebe navazuje. Určite se vyplatí i znalosti jednotlivých chemikálií, jak pracovaf s chlorem, kyselinou chlorovodíkovou, jak doplňovat provozní média do bazénu a jak se vypořádat s obvyklýmj situacemi na bazéně. Upřímně jsem moc pozor nedával, protože jsem nejenže přišel pozdě, ale pak jsem vyplňoval DS160, který je nutný pro návštěvu ambasády a na který jsem úplně zapomněl. Takže maličko stres, zda do odletu stihnu vízum zařídit. Test na konci byl celkem pohodový pro ty, kdo dávali pozor během celého dne. Já musel maličko kooperovat se sousedy ;-) Jinak vše probíhalo v přijemné přednáškovce na Mendlovce v Brně. A kam jinam jsme pak mohli s Petrem jít, než zas na jedno :-D


Předodletová orientace

Předodletová orientace je posledním kolektivním setkáním před odletem. Brněnská PO byla
na kolejích MU v Komárově. I přes mapu, která byla poslána mailem nebylo úplně snadné destinaci najít. V přednáškovce pro cca 200 lidí nás přivítali organizátoři a v dalších 3 hodinách nám odprezentovali vše důležité a podstatné, co by nás mohlo ve státech potkat. Prezentaci měli skvěle připravenou a vhodně ji doplňovali vlastnímk zkušenostmi a postřehy. Já jsem si ujasnil vše, co mi do té doby nebylo úplně jasné, třeba co se týká pojištění, návštěvy ambasády, druhé práce a podobně. Skvělé bylo, že každému, kdo se zeptal bylo ochotně poraděno a celá prezentace i s manuálem byly zveřejněny na internetu. Celé to probíhalo v pohodové atmosféře, zítra bude kurz Pool operatora, takže jdu s Petrem a Šírou na pizzu a jen jedno pivko ;-)