pondělí 21. října 2013

Konec.

Jak to celé skončilo? Po skvělým odpočinku v Miami, kde příšerně pršelo jen 3dny z 6 jsem se úspěšně dostal na letiště JFK. Nasedl na aeroplán a tam, věren všem svým transatlantickým letům, seděl zase uprostřed kousek od záchodů :D V Dublinu jsem se krásně prošel centrem a pokoukal za svitu sluníčka a všepřítomné levostranné dopravy. Strávil 8 hodin na letišti pokusem o spánek a pak cestou domů přes Vídeň a Brno. Vše krásně a spokojeně.
A nakonec stojím před naším domečkem, na vesnici. Objímám se s rodiči, vidím naši zahradu, kterou můžu posekat, hladím motorky a těším se až si na nich vyjedu po okolí a potkávám kamarády, kteří se mě pořád vyptávají. Jsem prostě doma. Ten pocit nejde pevně definovat. To cítíte v sobě, že teď už opravdu nikem nemusíte, že všechno to špatné ve světě se dějě někde daleko od vás, že vy jste to zvládli a zasloužíte si tu chvíli odpočnout, než zase půjdete do světa se potýkat s všedními povinnostmi.
Když se mě někdo ptá, jak bylo v Americe, odpovídám jen: teplo :D Protože to co jsem tam zažil nejde vylíčit. Pokusil jsem se to psát na blog, postupně jak jsem se prokousával svojí zahraniční zkušeností. Ale výsledek, který to ve mě zanechalo je naprosto nepopsatelný slovy. Jsou to hlavně ZKUŠENOSTI a VÍRA. Najednou víte, že se dokážete domluvit, půjčit auto, vyřešit napjatou situaci na bazénu nebo se spolubydlícími. Najednou se naučíte řídit auto s automatem, objednat lístky na loď nebo reklamovat kolo ve Walmartu. Vracíte se domů lepší a silnější. Takováhle zkušenost vám pomůže zjistit jací vlastně jste.

Určitě mě ještě pár článku napadne, ale prozatím to je opravdu konec mého třetinoročního putování. Moc Vám všem děkuji, že jste ho se mnou sdíleli a pevně doufám, že Vás četba mých dobrodružství bavila. Pokud mě chcete ocenit, napiště mi komentář, rád si ho přečtu. A do 25.10. mi můžete dát bodík v hlasování o nejlepší zahraniční blog.

Ještě jednou díky myslete pozitivně a nebojte se ;)