čtvrtek 20. června 2013

Nový sestřih

Jak čas běží a slunce peče, tak mi přišly moje vlasy už moc dlouhé. No a chtěl jsem vyzkoušet sestřih, který mají naši dva kuci zo slovenska-mohawka :-) a tady je výsledek:


Teď uvidíme, zda do toho půjde i Honzík :-D

středa 19. června 2013

Kolečko

Protože se mi nechce tolik utrácet za benzin a taky bych chtěl být míň závislý na autě a taky protože tu kola mají levná a já doma žádné nemám jsem se rozhodl si ho tu koupit. Ve Walmartu, což je místní obdoba Tesca jsem vyhlížel nejdřív obchodě, ale nakonec jsem ho objednal přes jejich web, protože mají poštovné zdarma.
Vybral jsem si tohle:
Za super cenu 159$. Kotoučovka vepředu, dvojí odpružení, super barva :-) hezky dodáno FedExem až před dveře:

 Date/Time Activity Location Details
6/18/13 9:57 AM Delivered Shirley,NY Left at front door. Signature Service not requested.
6/18/13 4:56 AM On FedEx vehicle for delivery COMMACK,NY
6/18/13 2:17 AM At local FedEx facility COMMACK,NY
6/18/13 12:07 AM Departed FedEx location KEASBEY,NJ
6/17/13 10:11 PM Arrived at FedEx location KEASBEY,NJ
6/17/13 6:14 PM Left FedEx origin facility PITTSTON,PA
6/17/13 3:26 PM Arrived at FedEx location PITTSTON,PA
6/16/13 5:00 PM Picked up PITTSTON,PA
6/15/13 2:06 AM Shipment information sent to FedEx

Pustil jsem se hned do montování...



A hned jak druhý den Michal našel imbusáky a klíče jsme ho s Honzou domontovali a hned projeli :-) 




Whispering pines

Neboli šeptající borovice. Místo, kde budeme pracovat celé léto. Je to zase taková kolonie, v jejímž středu je Clubhouse a bazén. V tomto případě tři bazény-dětský, na který my nedohlížíme, pak Lap, který je jednoplavčíkový a otvírá ve 12h a nakonec Main, což je dvouplavčíkový bazének se skokanským můstkem, který je plavbyvolný od 10:30.



Tahle díra je vstup do pump roomu!


Seznámení s bazénem proběhlo klasicky s Tylerem z rychlíku. Takže jsme moc nevěděli. Navíc doprava do práce je značně komplikovaná. Dva lidé orqcují od 9:30 a tři lidé od 12:30. A máme jedno auto a dvě kola plus jednu parodii na kolo. Cesta k bazénu samozřejmě vede jen přes dálnici s dvěma pruhy, odbočováky, nařazováky a jinými áky. Na kole to je šílenství. Po mé intervenci nám poslal mapu kudy by se to dalo objet, nevýhoda je, že cesta vede soukromým pozemkem kam je pod poutou 1000$ a vězením vstup zakázán.
První dny s námi byl americký supervizor, který nás kaučoval a vše bylo v pohodě. Točili jsme se na standech a máme vždycky i chvili volno během dne. To jsme si užívali. Jenže pak vypadl jeden americký suoervizor, které mám nahradit já! Takže jsem přebral starost nad udržováním hladiny chloru a pH, musím komunikovat, což spíš znamená nechat se poučovat, od vedení místního vedení, říkám kdo má kdy jít na stand a buzeruju ostatní. Takže nic moc, zlatá práce plavčíka.
Vše v oukeju. Vlevo pH, vpravo chlór.
Navíc nemáme žádná pravidla, co a jak a vše nás učí za běhu. Tak uvidíme jaké to bude, ale aspoň by mi měli přidat.
Jinak lidi na bazénu super, mají nás rádi, povídají si, budem mít hodiny plavání pro místní špunty.



úterý 11. června 2013

Social Security Office

Úplně bych zapomněl na naši cestu pro Social security number. To je číslo, pod kterým vám jsou vysávány daně. Nás to nebolí, protože by nám měly být vráceny... Využili jsme tedy pondělního propršeného počasí a volna a vyjeli jsme s Honzím a Maťem(nikdo další neměl ještě schválený SEVIS) do Patchogue, kde je nejbližší office. Je to něco jak u nás sociálka.
Plná čekárna lidí, co si jdou pro dávky, nebo něco řešit... Takže koukáme na tu záplavu černochů a sociálně slabších, když tu k nám přijde místní ochranář a všimnuvší si nápisu Czech-us na mé mikině nás pohotově odhadne na čechy. Připisuju mu prvního bludišťáka a chvíli kecáme na téma jaké počasí je u nás :-) Pak nám radí jaký lístek si máme zvolit a cpe nám nutné formuláře. Zatímco mu připisuju druhého bludišťáka, koukáme, že před náma je tak 20 lidí. Takže mizíme si dát obídek.
Na hulváta jedeme po největší místní ulici a koukáme po MekÁči. Za pět minut už na čecháčka zastavujem u chodníku a já se ptám jedné čupr babičky na cestu :-) Poradí nám a hned vyzvídá z kama jsme. Odpovídáme dle pravdy. Tak se nás zeptá, zda po rozpadu svazu se nám žije líp, kolik co stojí, jaké je počasí no parádně se porozpráváme. Nakonec nám pochválí angličtinu a my se jdeme najíst nakonec do Bruger Kinga.
Jsme zpátky, čekáme. Zapovídáme se s chlapíkem vedle. Od sportu se dostaneme k americe. Nabádá nás abysme byli opatrní, že máme radši jezdit do Montauku než do NY. Když mu řeknem že bydlíme v Shirley tak jen protočí oči a zopakuje výstrahu. Vypadá tak, že mu věříme.

Jinak u přepážky pohoda, slečně jsem dal všechny dokumenty co jsem měl. Když chtěla asi dvakrát něco dalšího, tak jsem jen řekl, že to nemám a ona jako že cajk. :-) Ale to číslo nám přijde až za 2 týdny a do tý doby asi nedostanem výplatu... To ještě budem muset pořešit.

Whispering pines

S Tomem jsme byli domluvení, že nám v pondělí dá vědět, kdy se bude v úterý vytahovat nábytek na Whispering Pines. Celý den nenapsal, tak jsme zajeli pro nějaké pití a uspořádali párty :-) Já si tu oblíbil 'ovocné' pivo. To jsem jednou měl chuť na radlera, tak jsem si za tři doláčky koupil něco s limetou. Holky ještě nakupovali, tak jsem si ho vzal na parkoviště a popíjím-pohodička. Dojedeme domů, já už dopito a všechno se mi nějak motá....to pivo mělo 8%:-) Takže stačí dvě a máteji jak z praku. Oukej bavíme se a jdeme spát kolem jedný. Ráno budík klasicky na osmičku, jen tak pro sichr mrknu na mail a tam mail od Toma, který poslal ve 4 ráno!, že v 9 máme být na místě! Takže vstávačka, svačinopřipravovačka a Niki nás veze.
Úkol tří následujících dní zněl jasně-vynosit lehátka ze sklepa a rozházet je po decku. Tak jsme kluci nosili, Kačka omývala. Byl tam s náma americkej klučina, na kterým jsme si vydyndali, aby nás vzal na nějakou pořádnou párty. Tak nám hned dával tipy kam máme zajít :-) Šlo nám to všechno až moc dobře, takže jsme odpoledne zvolnili a potrénovali americkej fotbálek a nachytali trochu bronzu.
Místní 'babičky' z nás byly nadšený. Jak jsme hezcí, umíme anglicky pěkně :-) Jinak to jsou pravděpodobně členky místní rady obce. Říkali co má být kde a kam mají přijít růžový slunečníky a kam zelený. Spíš co kam přijít nemá :-) A upekli nám parádní ananasovou bábovku a ještě jednu buchtu, kávička k tomu, paráda :-)




Víkend

Sobotu a neděli většina z nás propracovala na bazénech. Já dostal nejlepší flek a to objíždět bazény a poskytovat podporu :-D A protože tu jsou samí šikovní plavčíci, tak jsem se jen opaloval, občas poradil, rozbil pumpu na bazéně naučil americký špunty novou bazénovou hru a tak.
Honzík poctivě trénuje

Tahle krabička mi tiskne časy příchodu a odchodu z práce

Tohle se mi podařilo rozbít. Stačilo k tomu jen zavřít jeden ventil a pustit pumpu :-) Výsledkem bylo ustřelení jednoho šroubu a kompletní osprchování Honzíka :-D 

Nejlepší den víkendu bylo pondělí protože jsme dali Párty vol. 2

pátek 7. června 2013

Dobrodružství v New Yorku

Teď ze začátku sezony máme ještě dost volna. Skoro víc než bysme si přáli. Tak jezdíme ny výlety. Vymysleli jsme, že zajedeme do NY, kde vedle letiště Newark má prý být obří outlet. Ten jsme na netu našli-jmenuje se Jersey Gardens. Jak název napovídá nachází se v Jersey, což je na druhém břehu, než Manhattan. Plus tam nejezdí metro. Takže jsem večer před odjezdem zapojil šedé buňky mozkové spolu s procesorem tabletu a wifinou. Vymyslel jsem, že dojedeme autem na Jamaicu, tam AirTrainem na Penn Station a odtud dalším AirTrainem na Newark Airport a pak nějakým busem.
Vstali jsme v 7 a v 8 vyjížděli. Řídila Nikol a pohodově jsme se dostali do NY. Tam jsme se začali motat a hledat kde zaparkujeme, protože mnou vyhlídnutá parkoviště byla jen nějaká odstavná. Američani jsou naprosto neschopní řidiči! Doteď jsem se divil, proč jsou na semaforech nápisy: Nejezděte na červenou, proč jsou všude stopky, milion cedulí oznamujících že to je jednosměrka... Už to chápu-v usa řídí i důchodci a černošky a to jsou asi nenebezpečnější řidiči. Nakonec jsme zaparkovali u Wendys což je nějaký fast-food. A vydali jsme se kousek na Jamaicu pěšky.


Tam nám došlo, že bude lepší se na Penn dostat metrem, protože je levnější a prý z tama jede pak i autobus do Newarku. Nejdřív nám nerozuměli, kam chceme jet, dokud jsme nezjistili, že Newark se nečte [newark], ale [ňůvark]. Asi by se to nepletlo s New York :-) Takže 3$ metro do Penn station. Tam jsme vylezli ven a hledáme autobusovou zastávku. Místo ní najdeme jen Madison Square Garden, kde se hraje hokej.
Další vyptávání, ale dostáváme se k dlouhé řadě lidí, kteří dle dotazů čekají na autobus, ale do Washingtonu. Na moji otázku, zda jede i do Newarku dostávám odpověď, že by mohl. Jízdní řád samozřejmě nevidno. Tak čekáme. Na úzkém chodníku v centru města stojíme v řadě u zdi, před námi vystupuje z autobusu nějaký orchestr a mezi námi proudí masy newyorčanů mixnuté turisty.
Dosud pozorovaná přehnaná slušnost, kdy do vás amík lehce drkne a hned se omlová, jde stranou. Dva kluci o váze menšího osobního automobilu způsobí trochu chaos, když prochází, ale lidé to už nějak nevnímají. Kašleme na to a jedeme vlakem. Takže zpátky na nádraží, lístky za 5$ a na nástupiště.
Do vlaku se nastupuje jen prostředními dveřmi, takže se lidé celkem mačkají. Lístky se průvodčímu nedávají do ruky, ale zasunou se do držáku před sebou. On vám je procvakne a místo toho tam zasune néjakou kartičku, asi aby poznal, kde máte vystoupit.
My jedeme do Elizabeth, to nám poradil týpek na informacích, že to je nejblíž. Vysfoupíme z vlaku a jsme jak na vesnici. Jedna paní nám radí kudy na zastávku. Pět minut chůze pár dotazů a čekáme na autobus 24. Další zádrhel je, že se musí platit přesně odpočítanou částkou, takže dvacku dávám zpátky do kapsy a Kačka nám na schodech autobusu rychle půjčuje dolar a půl jízdného. Jedeme asi půl hodiny, nejsme si jistí, zda dobře, tak se radši zeptáme a prý jedeme. Jinak je super, jak nám každý ochotně radí.
Oukej jsme na místě, je 13h.
Celý nákupák je super obrovský. Jsou tu ty nejznámější obchody atp. Mě přišlo, že tam nic nemají, protože jsem čekal větší slevy. Věci tam měli normální za normální peníze, ale mohlo to být tím, že bylo po svátku a vše bylo vykoupený...
Prostě jsme končili v 8 večer, holky si samozřejmě vybraly nějaké ty hadříky, pro mě fakt nic lákavýho neměli bohužel.
Oukej, jdeme k zastávce autobusu a před obchoďákem stojí tágo, tak se týpka jen zkusmo ptáme za kolik by nás dovezl na Penn Station. On že za 25 babek, což je pecka. Ještě se ujišťuju zda oba myslíme Penn v new yorku, on že jasně. Sedáme, jedem. No a kam nás zavezl? Samozřejmě že na Penn v Newarku! Grrrr.
Oukej jdeme na informace se zaptat jak nejlevněji do Penn v ny. Takovej divnej týpek nám povídá, že jedině vlakem, že tu metro není, lístek za 5$ a jede nám to prý ze 4. nástupiště. Obracíme oči v sloup ale kupujeme a naskakujeme do vlaku. Ester se jen tak mimochodem zeptá, zda to jede na Penn-prý nejede, jede to na druhou stranu! Vyskakujeme z vlaku. A jdeme rozbít chlapovi hubu, když projdeme okolo metra, které by nás dovezlo do centra za 2$.
Klidníme Ester, která chce chlapa z kukaně vytáhnout tím malým okýnkem a zfackovat ho. Najdeme správné nástupiště a vlak a jsme na palubě. Niki a Kačka si sednou a my s Ester koukáme kam si gecneme my, když v tom vyskočí paní a že jinak nedá, že si musíme sednout spolu místo ní a takhle gentlewomensky nám uvolní setzung.

Dojíždíme na Penn, sedáme na metro na Jamaicu, jsme unavení a hladoví. Když vyjdeme ze stanice jsme už i mokří. Jdeme k autu, Ester vtipkuje, že tam už nebude, hahaha :-)
Auto tam není. Já už se jen směju, jinak bych brečel. Čteme si ceduli, které jsme si předtím nevšimli, že pokud parkujete dýl než na snězení hambáče ve Wendys, odtáhnou vám auto. Hlavu nahoru jdem do obchodu se zeptat co s tím. Bavíme se s prodavačkou, prý nám zavolá manažera prodejny. Slyšel to ale jeden týpek a hned nám povídá, že to tu je na denním pořádku. Prý necháte auto na parkovišti, jdete do jinýho obchodu a bum, už vás odtahujou. S Ester jen smutně koukáme. Manažer nám oznámí, že nám auto vrátí asi až další den v 10. Dolní čelist jde ještě o pár centimetrů níž.
Zachraňuje nás ten týpek, že prý ať jdeme s ním. Kousek má jeho kámoš kšeft, tak se tam schováme a on zavolá do tý odtahovky, povídá jim jak jsme marný, že neumíme anglicky a jsme tu na dovolený...
Tak prej oukej, můžeme si pro auto přijet hned, to bylo tak kolem 11. Aleže to bude za 180$ a navíc to je v Brooklynu! Kuci v kšeftě nám radí jet taxíkem, ltže metro by trvalo dvě hodiny a nebylo by to pro nás prý bezpečné. Plus připojili radu, abysme jeli na Floridu, že NY je hnusnej a jsou tam blbý lidi a počasí. Berem taxíka, hoši pro nás domlouvají fixní cenu 35$. Pomáhají nám do tága, vysvětlit řidičce kam chceme a plácnou si se mnou. My jen unaveně děkujeme, nemáme na větší projevy díků.
Cestou vidíme noční NY a je nádherný. Byla vidět Socha svobody, Freedom tower, Empire state,...
Bohužel řidička je silnější mexikánka, která neumí ani řidit ani anglicky. Její specialitou je jet v prostředním pruhu se zapnutým blinkrem ať na tu, nebo onu stranu. Speciální schopností je zatočit dřív, nebo později a stále si u toho špaňelsky mumlat. Nakonec se trefuje a platíme. Trvá to asi pět minut protože neumí ani počítat. Stojíme před bránou s ostnatým drátem nahoře a koukáme na naše autíčko. Přichází tlustý amík, otvírá bránu a že 180$. Ester na hulváta řekne, že víc než 140$ nemáme, jsem z Evropy... Týpek krčí rameny, prachy bere a mi mizíme. Vše samozřejmě bez účtu, asistence policie. Což nám nevadí, protože auto má pojistku jen po Long Islandu.
Řídím unavený, mokrý, ospalý, stěrače vodu jen rozmatlávají, světla moc nesvítí, jsme v centru NY s vědomím, že nemáme pojištění. Ester naštěstí skvěle naviguje, tam zatínám zuby a jedu. Vymotáváme se z města, jedeme domů. V půlce cesty pípne benzin, musíme tankovat. V americe nejsou pumpy hned u silnice, riskujeme a sjíždíme s prázdnou nádrží. Máme štěstí, hned natrefujeme na benzínku. Já už jsem mimo, snažím se do našeho benzinového motoru natankovat naftu, naštěstí to nejde. Poslední kiláky a zastavujeme před naším domem o půl druhé ráno. Teď už jen povědět klukům příhody a spát, ráno jdu do práce.

středa 5. června 2013

Pláž a banka

Včera nám hodní mexikánci udělali krásnou novou asfaltku až na zahradu. Během dopoledne všechno hotovo, už se konečně nemusíme klouzat po písku a kamenech.

My jsme měli celý den volno a tak jsme ráno vyspávali a odpoledne se rozhodli jet na pláž, protože krásně svítilo sluníčko. Cestou jsme se zastavili u místních 'vietnamců', se kterými jsem řešil kolik je jedna koruna dolarů, kolik stálo moje tričko a podobně. Všichni prodejci v podobných obchodech jsou děsně zvědaví a pořád by si povídali. Když jsme kupovali nějaký alkohol na večer, tak se hned týpek ptal, jakou řečí mluvíme a jestli to prý neni francouzština :-) Kupodivu tihle pákistánci mají ponětí o tom kde nějaké čechy jsou.
Tak jsme před cestou koupili volejbalák za 6$, čemuž odpovídala i kvalita. Asi po půlhodince beach volejbálku se nám začal trhat. Nejlepší bylo když jsme koupili míč, tak jsme si s ním kopali na parkovišti čekajíce na holky, když k nám přijelo auto sekuriťáků. Já už v hlavě sumíroval omluvy, ale týpci na mě, že jim nevadí že tu tak lítáme, ale prý ať si dáme pozor na auta, že tu lidi jezdí jako hovada :-D To jsem koukal a poděkoval :-)
Na pláži jsme hráli volejbal, fotbal, vybiku, opalovali se, nebo jsme skočili do Atlantiku. Jako voda v něm byla ultrastudená, žádná velká párty. Po koupačce se na nás skvěle lepil písek, který je mimochodem krasně jemňoučký. Protože to velký parkoviště stojí 15$ tak jsme auto hodili na hulváta vedle na trávník a pohodička, žádné problémy a my jsme ušetřili.






Cestou domů jsme koupili pitivo na večer. Víno tu stojí kolem 10$ a rum 15$, rumínek ale nic moc, příště zainvestujem do Kapitána :-) Takže večer se trsalo a popíjelo-pohodička. Ráno mě probudil Honza, který obvykle vstává poslední s tím, že dva nováčci, kteří nám psali, že přijedou 12:15 AM ve středu, na nás čekají ve městě. My jsme si totiž spletli hodiny a mysleli se že přijedou ve středu po obědě, jenže oni dorazili ve středu hned po půlnoci, takže zatímco my jsme vesele bavili a spali v postýlkách, oni čekali na nádraží... Číslo měli jen na mě a já se na mobil ani nepodíval :-( Takže jsme teď na ně milí :-D
Dneska jsme si otevřeli účty v bance, kde se nás ujal přemotivovaný, nebo zdrogovaný bankéř, chválil nás že si jdeme otevřít účet u nich, jak je vše super, vyptával se jak se máme, co děláme, nakonec nás prosil, abysme tam poslalj další plavčíky až přijedou. Jinak otevření účtu je otázka pasu, řidičáku a půl hodiny. Já si hned dal na účet stodolarovky co jsem měl zašité v matraci :-)

Jinak bydlíme tu zatím v osmi. Já s Honzou na postelích v pokoji 1, Maťo s Majem na postelích v pokoji 2, Ester s Niki na zemi v pokoji 3 a Michal s Kačkou na zemi v obýváku.

úterý 4. června 2013

New York

Začalo to úplně nevinně-v neděli večer Ester řekla, že pojedeme do New Yorku. Všichni jsme s nadšením souhlasili až na Honzu, který ten den musel do práce. Další z novinek je, že už nemáme dvě auta-jedno nám vzali tři holky co budou pracovat v Riverheadu. V pondělí ráno jsme všichni překvapivě nevyspávali, ale vařili si jídlo a připravovali se. Maťo odvezl Honzu do práce a vrátil se pro nás, takže jsme vyjížděli v 11h. Řídil jsem já a ze začátku to byla pohodička, nabrali jsme benál, každý dal 5$ a pak jsme už svištěli po Sunrise Hwy k NY. Když jsme byli u letiště JFK tak jsme viděli přistávat letadlo tak nízko a voda se mu tříštila na křídlech tak, že to vypadalo jako kdyby hořelo. Ještě jedna technická-naše auto prý smí jen na Long Island a po centru bysme neměli jezdit, proto jsme se rozhodli nechat auto na okraji a dojet metrem. Navigace se chopila Ester. Když doprava zhoustla a já si propotil košili, jak se kolem míhali školní autobusy a obří náklaďáky a chvíli potom když jsme jeli čtvrtí kde byl všude ostnatý drát, oprískané domy a spousta černochů a Esty stál tvrdila, že jsme na začátku Queensu, nevěřil jsem jí. A měl jsem pravdu.

Když jsme se zeptali dvou domorodkyň, ze kterých se vyklubaly Rusky, řekli nám, že jsme v Brooklynu! Kdybysme jeli ještě kousek, tak parkujeme pod Sochou svobody :-) No já měl řízení plný brejle, tak jsme to parkli k Mekáči a začali se nacpávat obídkem.

Vyrazili jsme k metru, kam nás poslal milá policistka. Metro naprosto šíleně hnusný, oprískané, zašpiněné, elektrika jak od Křižíka. Ale dvouhodinový tiket za 3$ nás potěšil. Z našich dvou plánů jet do Newarku nakupovat, nebo do centra, vyhrálo centrum. Takže jsme za patnáct minut vystupovali na Times Square.


Všude mrakodrapy, mraky lidí, kolony pomalu jedoucích aut a taxíků. Pomalu jsme šli a pořád koukali nahoru dolu kolem... Kousek od square jsme si hned za pét doláčů koupili klasická trička I love NY.

Volným krokem jsme se dostali do Central parku, kde snad veverky pěstují, protože jich tam byl milion. Jinak to je príma místo na piknik, neno na házení si, ale mě zklamal, představoval jsem si ho o hodně útulnější. Zpátky jsme šli po Páté Ave. samé hotely s černochama u dveří, obchody s černochama u dveří, limuzíny, které řídí i běloši :-) Zašli jsme mrknout do Apple Storu, ale pořád jsme spěchali. Jednak jsme museli vyzvednou Honzu z práce, nechtěli jsme zmoknout a chtěli jsme dojít pod Empire State. Takže jsme klasicky kompletně promokli, že už nemělo cenu se schovávat, já suverénně chodil kalužema :-)

lístky na Empire nám chtěl prodat jeden moc milý mladý Rus. Ale my mírili do podzemky a k našemu mekáči. Dali jsme si menu za dolar a jeli jsme pro Honzu, který v práci už značně přetahoval.

Celý večer jsme zakončili u vínka a vyprávěli si zážitky dne :-)
Pořád se ale nemůžu obránit pocitu zklamání do NY se chci podívat celý život, ale nijak mě to neohromilo. Prostě jen velké město, nějak tu postrádám genia loci zatím...