Jak to celé skončilo? Po skvělým odpočinku v Miami, kde příšerně pršelo jen 3dny z 6 jsem se úspěšně dostal na letiště JFK. Nasedl na aeroplán a tam, věren všem svým transatlantickým letům, seděl zase uprostřed kousek od záchodů :D V Dublinu jsem se krásně prošel centrem a pokoukal za svitu sluníčka a všepřítomné levostranné dopravy. Strávil 8 hodin na letišti pokusem o spánek a pak cestou domů přes Vídeň a Brno. Vše krásně a spokojeně.
A nakonec stojím před naším domečkem, na vesnici. Objímám se s rodiči, vidím naši zahradu, kterou můžu posekat, hladím motorky a těším se až si na nich vyjedu po okolí a potkávám kamarády, kteří se mě pořád vyptávají. Jsem prostě doma. Ten pocit nejde pevně definovat. To cítíte v sobě, že teď už opravdu nikem nemusíte, že všechno to špatné ve světě se dějě někde daleko od vás, že vy jste to zvládli a zasloužíte si tu chvíli odpočnout, než zase půjdete do světa se potýkat s všedními povinnostmi.
Když se mě někdo ptá, jak bylo v Americe, odpovídám jen: teplo :D Protože to co jsem tam zažil nejde vylíčit. Pokusil jsem se to psát na blog, postupně jak jsem se prokousával svojí zahraniční zkušeností. Ale výsledek, který to ve mě zanechalo je naprosto nepopsatelný slovy. Jsou to hlavně ZKUŠENOSTI a VÍRA. Najednou víte, že se dokážete domluvit, půjčit auto, vyřešit napjatou situaci na bazénu nebo se spolubydlícími. Najednou se naučíte řídit auto s automatem, objednat lístky na loď nebo reklamovat kolo ve Walmartu. Vracíte se domů lepší a silnější. Takováhle zkušenost vám pomůže zjistit jací vlastně jste.
Určitě mě ještě pár článku napadne, ale prozatím to je opravdu konec mého třetinoročního putování. Moc Vám všem děkuji, že jste ho se mnou sdíleli a pevně doufám, že Vás četba mých dobrodružství bavila. Pokud mě chcete ocenit, napiště mi komentář, rád si ho přečtu. A do 25.10. mi můžete dát bodík v hlasování o nejlepší zahraniční blog.
Ještě jednou díky myslete pozitivně a nebojte se ;)
Když za mnou přijela na Long Island Verča s Luckou z Old Forge, přivezly skvělou novinku. Zcela náhodou totiž jejich kamarád a manažer Ryan se svojí manželkou Catherine jedou za rodiči do Marylandu a prý nás hrozně rádi vezmou s sebou. Maryland je kousíček od Wash. Takže naporsto úžasný, ušetříme 30 koláčů za cestu z NY do Wash plus za vlak do City asi 15$. Takže manžílci si půjčili auto, protože to jejich by nemuselo dojet :D a vyrazili k nám na Long Island. Přijeli ve čtvrtek večer, takže jsme jen popili, popovídali a šli hned spát. Ráno se totiž vstávalo brzy jednak protože jsem musel ještě douklidit celý dům, ale také proto, že cesta trvá tak 5 hodin, tak aby jsme dorazili nějak rozumně.
Večerní popíjení u nás skončilo asi ve 4 ráno a v 8 jsme už byli na nohách zase ;)
Rozlučková fotka s naším domečkem. Máme naloženo a vyrážíme.
Cesta byla suprová, protože auto z půjčovny bylo krásně nový a úžasně se v něm celou dobu spalo :D K rodičům Ryana jsme dorazili cca v 16h. Rychle jsme si proběhli okolí a musím uznat že to bylo úplně něco jiného než co jsem zatím viděl. Všude okolo kukuřičné farmy, stodoly jak z filmu, baráčky naklizené jak pří sjezdu komorníků, všude bílé (neušlapané) koberce, což nechápu, protože se samozřejmě stále chodí v botech!
Snad je vidět motorkář. Klasika. Německá přilba z druhé světové. Tričko. Šátek. Obezita. Řídí jednou rukou a nohy má na padacím rámu. Plus si o sviští tak 70 majlí v hodíně. Na pohodičku ;)
Jedna z prvních sférických fotografií. Po kliknutí na logo vlevo nahoře se zvětší ;)
Rodinný stůl. Pro mě bylo velkou novinkou že se před jídlem pomodlí. Což pro mě bylo nezvyklé, ale na druhou stranu to je takový hrozně hezký. Protže poděkovali za jídlo, za to, že nás poznali a aby se nám nic nestalo. Pak jsme povídali o Čechách a my jim pouštěli klasické prezentační video České republiky, které asi každý zná, ale pro jistotu ho sem dám taky. A udělalo na ně fakt dojem, úplně vypadalo, že se k nám někdy podívají ;)
Pan Thompson umí vážně skvělý hamburgery s plátkem sýra. K tomu překvapivě kukuřice když kolem mají sebe samá pole s ní. Ale dostalo mě, že si k tomu místo hranolek třeba chroupají brambůrky :) A v místním Liquor shopu jsme sehnali Plzeň!
No a nemohli jsme nevyužít půlnočního koupání v horké vířivce, koukání na hvězdy u toho a popíjení pivka.
Nebudu předstírat že se nám pak nechtělo zůstat, protože jsme si vážně skvěle užívali, ale museli jsme dál a to do Washingtonu. Ryan a Catherine nás hodili až na první zastávku metra, takže jsme se NY až do centra Washingtonu dostali za 4.50$ za lístek metra :D
Cestou jsme zase dělali blbinky...
... a potkali milion Yard saleů, škoda že nebyl čas se na chvíli zastavit, nová sekačka nebo pračka by se fakt zišla ;)
Z vlaku do DC: nejen že má klučina ponožky až kamsi, ale mrkněte, že mají koberce i ve vlaku!
Takže jsme na zastávce Union Statio, dáváme si kufry do úschovny a za 3 kufry na den platíme 45 dolarů, což je super. Je asi tak 12h a já kupuju mapu Was, plánujeme trasu a vyrážíme, počasí nám přeje je fakt krásně. Celý DC je úplně jiný než NY. Máte kolem sebe mnohem víc prostoru, netísní vás auta všude ani mrakodrapy. Přišel jsem si jako v Praze nebo Brně. Všude je čisto, lidi hezky oblečení. Jen tedy všude ale všude kamery a policajti.
Union Station
Capitol z jedný
a druhý strany
a ještě se mnou
a ještě za rybníčkem :D
A všude klid a pohodička, žádný spěch a shon jako v NY. Navíc tady jsou parčíky všude téměř, takže odpočnout si jde kde chcete :)
Bohužel jsem měli čas jen tak na jedno muzeum a já holky ukecal na muzeum letectví a kosmonautiky a byla to správná volba! Všem se nám tam děsně líbilo a kdybysme mohli, tak tam jsme celý den a ne jen hodinu, za kterou to šlo jen tak proběhnout. Vstup je do všech muzeí zadarmo, jen si vás zrentgenují ;)
Paní astronautka odpovídala na dotazy dětí. U mě má plus za to, že i k astronautskému overalu si vezme podpatky ;)
Opravdu se nebojte že byste nezahlédli rakety, stíhačky, motory a letadla vůbec. Jsou jich tam mraky!
Lidi to trošku deformuje, protože chodí, ale představu si z toho uděláte.
Jako muzeum na mě udělalo takový dojem, že tam se ještě někdy chci vrátit a mít na něj celý den a další dny na další muzea.
Jak po mě letuška pokukuje :D
Washington Monument se už asi rok opravuje, protože ho poškodilo zemětřesení, takže na fotkách nic moc nevypadá... Ale zase je kolem nějak krááásně moc místa, jak je vidět dole na sférické fotce.
Dál jsme došli k památníku druhé světové války. Mají tam ale vytesána jména všech států USA...
A nakonec jsme došli k Lincoln Memorial, kde byl skvělý pohled na Reflecting Pool, takže kdyby byl opravený Monument a nefoukalo, tak by se krásně zrcadlil.
No a už se blížila 4á hodina a my mířili k cíli našeho kolečka k Bílému domu. Šli jsme hezky zezadu, ale to už nás hnali policajti v autě, na kole, nebo jen tak stojící buď s pistolí, nebo i se samopalem šikovně maskovaným v penálu na samopaly.
Takže jsme White house museli celý obejít abysme se dostali před něj ale tam bylo taky poldů jak na výprodeji koblížků. Takže máme jen fotky z dálky a zkaženou náladu, protože jsem se chtěli vyfotit co nejblíž panu prezidentovi.
No a pak jsme měli už dost a šli jsme se namekáčovat. Tam za námi dorazili kamarádi Lucky, co jen cestují po severu a východu USA a náhodou byli taky ve Wash. Zašli jsme k nim na hotel, kde jsme u flašky slivovice vymysleli, že cestou vymyslíme nějaký plán kam zajít na jedno. Nakonec jsme šli pro kufry na nádraží a hned do první hospody :D
Nejdřív venku
a potom vevnitř s amíkama :)
Místní kytarista hrál na přání a vážně skvěle!
No původní plán byl skončit tak ve 12, pak jet na letiště, tam se prospat a v 6 ráno nám letělo letadlo do Miami. Jenže se tam k nám přidali kluci americký a že jinak nedají než že nás pozvou na panáka a pak mě na kolu s rumem a pak na bourbon... Holky tam taky zvali, ale to ani nevím na co. Pamatuju si jak jsem s jedním právníkem, obdivovatelem českého piva, domlouval, že spolu uděléme byznys a budem prodávat české pivo ve Wash :) Pak se tancovalo a kdesi cosi a já jen tak náhodou o půl 3 koukám, kdy nám to jede a v tu ránu jsem byl střízlivý, protiže to jelo za 10 minut a pak už nic :D
Takže jsme se loučili opravdu rychle a běželi na metro. To jsme chytili, ale ve 3 přestalo jet a museli jsme pokračovat náhradním autobusem. Sedli jsme do toho správného, jen mě nenapadlo, že nějakým vnitřním citem mám vycítit zastávku ve městě kde jsem nikdy nebyl a zatáhnout za provázek abych si vyžádal zastavení, takže jsme letiště přejeli. Můžu vám říct, že když se vzdalujete od letiště kolem 4 ráno, letí vám to v 6, všichni vystoupí z autobusu a řidič na váš nevinný dotaz: Kdy budeme na letišti? spustí, že tam přeci byl, tak proč jsi nezatáhl za provázek? Přičemž řidič je stodvacetikilový černoch... No úplně jsem si nebyl jistý, taxíky nikde, tak jsem ještě dělal drahoty a nahlas vzdechal a oháněl se turistama, až nakonec se chlapík ustrnul a busem nás hodil na letiště.
Tam už bylo vše v poho, klasická předodletovka a letovka a příletovka. Celý 3 hodiny letu jsme překvapivě spali a v Miami nás uvítalo zamračeno a dusno, že by se dalo vyvážet. Z letiště se kupodivu až na pláž, resp. k hotelu dostanete za 3.5$ a jednou jen přesedáte. Nááádhera. Takže jsme na hotelu, venku děsně prší, předpověď si je jistá, že až do pátku, kdy mizím má být za mrakem a občas se blejsknout. Já jsem kdysi před holkama prohlásil, že budu na pláži i kdyby pršelo a nevím proč mi to teď pořád předhazují :D
To jsme ještě nepřejeli letiště, takže nálada dobrá :D
Teď jsme naopak už věděli že nám to neuletí, tak spokojenost a ospalost :)
Výhled z našeho okna. Sice máme bazén a pláž 2 minuty chůze, ale taky 60% dne prší :(
A poslední den jsem četl knížku od Terryho Pratchetta: Hat full of sky a zrovna tam byly zajímavé pasáže o cestování, které jsem si dovolil přeložit bez konzultace s panem Kantůrkem :)
"I've come back!" she announced to the hills. "Better then I went!"
Překlad: Jsem zpátky! Lepší než jsem odešel.
Why do you go away? So that you can come back. So that you can see the place you came from with new eyes and extra colors. And the people there see you differently, too.
Překlad: Proč odcházíš? Aby jsi se mohl vrátit. Aby jsi mohl vidět místo odkud jsi jinýma očima a v jiných barvách. A lidé tam tě budou také vidět jinak.
Poslední dobou na mě je fakt znát přepracovanost, kdy pořád dělám na jednom bazénu. Už se mi nechce psát blog, běhat, někam jezdit, skoro nemám náladu ani cestovat... Prostě stav kdy přijdete domů z práce, najíte se, dáte si sprchu a pak něco šolicháte až se jde spát a zase se vstává.
Nadšení z ameriky je pryč, lidi na bazénu mi přijdou čím dál víc retardovanější. Jako jak se chovají, jak vychovávají děti, jak jsou hloupí, grrrr. Už jsem se fakt musel chvílema držet :) To si pak někdy zaslouží samostatný článek. Prostě kdybych měl vypíchnout nějakou hezkou vlastnost na amících tak bych musel hoooodně dlouho přemýšlet...
No teď už do práce budeme chodit jen tak šolichat, tak se snad zase obnoví moje chuť sportovat a užívat si a cestovat.
