Dobrodružství v New Yorku

Teď ze začátku sezony máme ještě dost volna. Skoro víc než bysme si přáli. Tak jezdíme ny výlety. Vymysleli jsme, že zajedeme do NY, kde vedle letiště Newark má prý být obří outlet. Ten jsme na netu našli-jmenuje se Jersey Gardens. Jak název napovídá nachází se v Jersey, což je na druhém břehu, než Manhattan. Plus tam nejezdí metro. Takže jsem večer před odjezdem zapojil šedé buňky mozkové spolu s procesorem tabletu a wifinou. Vymyslel jsem, že dojedeme autem na Jamaicu, tam AirTrainem na Penn Station a odtud dalším AirTrainem na Newark Airport a pak nějakým busem.
Vstali jsme v 7 a v 8 vyjížděli. Řídila Nikol a pohodově jsme se dostali do NY. Tam jsme se začali motat a hledat kde zaparkujeme, protože mnou vyhlídnutá parkoviště byla jen nějaká odstavná. Američani jsou naprosto neschopní řidiči! Doteď jsem se divil, proč jsou na semaforech nápisy: Nejezděte na červenou, proč jsou všude stopky, milion cedulí oznamujících že to je jednosměrka... Už to chápu-v usa řídí i důchodci a černošky a to jsou asi nenebezpečnější řidiči. Nakonec jsme zaparkovali u Wendys což je nějaký fast-food. A vydali jsme se kousek na Jamaicu pěšky.

Tam nám došlo, že bude lepší se na Penn dostat metrem, protože je levnější a prý z tama jede pak i autobus do Newarku. Nejdřív nám nerozuměli, kam chceme jet, dokud jsme nezjistili, že Newark se nečte [newark], ale [ňůvark]. Asi by se to nepletlo s New York :-) Takže 3$ metro do Penn station. Tam jsme vylezli ven a hledáme autobusovou zastávku. Místo ní najdeme jen Madison Square Garden, kde se hraje hokej.

Další vyptávání, ale dostáváme se k dlouhé řadě lidí, kteří dle dotazů čekají na autobus, ale do Washingtonu. Na moji otázku, zda jede i do Newarku dostávám odpověď, že by mohl. Jízdní řád samozřejmě nevidno. Tak čekáme. Na úzkém chodníku v centru města stojíme v řadě u zdi, před námi vystupuje z autobusu nějaký orchestr a mezi námi proudí masy newyorčanů mixnuté turisty.

Dosud pozorovaná přehnaná slušnost, kdy do vás amík lehce drkne a hned se omlová, jde stranou. Dva kluci o váze menšího osobního automobilu způsobí trochu chaos, když prochází, ale lidé to už nějak nevnímají. Kašleme na to a jedeme vlakem. Takže zpátky na nádraží, lístky za 5$ a na nástupiště.
Do vlaku se nastupuje jen prostředními dveřmi, takže se lidé celkem mačkají. Lístky se průvodčímu nedávají do ruky, ale zasunou se do držáku před sebou. On vám je procvakne a místo toho tam zasune néjakou kartičku, asi aby poznal, kde máte vystoupit.

My jedeme do Elizabeth, to nám poradil týpek na informacích, že to je nejblíž. Vysfoupíme z vlaku a jsme jak na vesnici. Jedna paní nám radí kudy na zastávku. Pět minut chůze pár dotazů a čekáme na autobus 24. Další zádrhel je, že se musí platit přesně odpočítanou částkou, takže dvacku dávám zpátky do kapsy a Kačka nám na schodech autobusu rychle půjčuje dolar a půl jízdného. Jedeme asi půl hodiny, nejsme si jistí, zda dobře, tak se radši zeptáme a prý jedeme. Jinak je super, jak nám každý ochotně radí.

Oukej jsme na místě, je 13h.
Celý nákupák je super obrovský. Jsou tu ty nejznámější obchody atp. Mě přišlo, že tam nic nemají, protože jsem čekal větší slevy. Věci tam měli normální za normální peníze, ale mohlo to být tím, že bylo po svátku a vše bylo vykoupený...
Prostě jsme končili v 8 večer, holky si samozřejmě vybraly nějaké ty hadříky, pro mě fakt nic lákavýho neměli bohužel.

Oukej, jdeme k zastávce autobusu a před obchoďákem stojí tágo, tak se týpka jen zkusmo ptáme za kolik by nás dovezl na Penn Station. On že za 25 babek, což je pecka. Ještě se ujišťuju zda oba myslíme Penn v new yorku, on že jasně. Sedáme, jedem. No a kam nás zavezl? Samozřejmě že na Penn v Newarku! Grrrr.

Oukej jdeme na informace se zaptat jak nejlevněji do Penn v ny. Takovej divnej týpek nám povídá, že jedině vlakem, že tu metro není, lístek za 5$ a jede nám to prý ze 4. nástupiště. Obracíme oči v sloup ale kupujeme a naskakujeme do vlaku. Ester se jen tak mimochodem zeptá, zda to jede na Penn-prý nejede, jede to na druhou stranu! Vyskakujeme z vlaku. A jdeme rozbít chlapovi hubu, když projdeme okolo metra, které by nás dovezlo do centra za 2$.

Klidníme Ester, která chce chlapa z kukaně vytáhnout tím malým okýnkem a zfackovat ho. Najdeme správné nástupiště a vlak a jsme na palubě. Niki a Kačka si sednou a my s Ester koukáme kam si gecneme my, když v tom vyskočí paní a že jinak nedá, že si musíme sednout spolu místo ní a takhle gentlewomensky nám uvolní setzung.

Dojíždíme na Penn, sedáme na metro na Jamaicu, jsme unavení a hladoví. Když vyjdeme ze stanice jsme už i mokří. Jdeme k autu, Ester vtipkuje, že tam už nebude, hahaha :-)
Auto tam není. Já už se jen směju, jinak bych brečel. Čteme si ceduli, které jsme si předtím nevšimli, že pokud parkujete dýl než na snězení hambáče ve Wendys, odtáhnou vám auto. Hlavu nahoru jdem do obchodu se zeptat co s tím. Bavíme se s prodavačkou, prý nám zavolá manažera prodejny. Slyšel to ale jeden týpek a hned nám povídá, že to tu je na denním pořádku. Prý necháte auto na parkovišti, jdete do jinýho obchodu a bum, už vás odtahujou. S Ester jen smutně koukáme. Manažer nám oznámí, že nám auto vrátí asi až další den v 10. Dolní čelist jde ještě o pár centimetrů níž.
Zachraňuje nás ten týpek, že prý ať jdeme s ním. Kousek má jeho kámoš kšeft, tak se tam schováme a on zavolá do tý odtahovky, povídá jim jak jsme marný, že neumíme anglicky a jsme tu na dovolený...

Tak prej oukej, můžeme si pro auto přijet hned, to bylo tak kolem 11. Aleže to bude za 180$ a navíc to je v Brooklynu! Kuci v kšeftě nám radí jet taxíkem, ltže metro by trvalo dvě hodiny a nebylo by to pro nás prý bezpečné. Plus připojili radu, abysme jeli na Floridu, že NY je hnusnej a jsou tam blbý lidi a počasí. Berem taxíka, hoši pro nás domlouvají fixní cenu 35$. Pomáhají nám do tága, vysvětlit řidičce kam chceme a plácnou si se mnou. My jen unaveně děkujeme, nemáme na větší projevy díků.
Cestou vidíme noční NY a je nádherný. Byla vidět Socha svobody, Freedom tower, Empire state,...

Bohužel řidička je silnější mexikánka, která neumí ani řidit ani anglicky. Její specialitou je jet v prostředním pruhu se zapnutým blinkrem ať na tu, nebo onu stranu. Speciální schopností je zatočit dřív, nebo později a stále si u toho špaňelsky mumlat. Nakonec se trefuje a platíme. Trvá to asi pět minut protože neumí ani počítat. Stojíme před bránou s ostnatým drátem nahoře a koukáme na naše autíčko. Přichází tlustý amík, otvírá bránu a že 180$. Ester na hulváta řekne, že víc než 140$ nemáme, jsem z Evropy... Týpek krčí rameny, prachy bere a mi mizíme. Vše samozřejmě bez účtu, asistence policie. Což nám nevadí, protože auto má pojistku jen po Long Islandu.
Řídím unavený, mokrý, ospalý, stěrače vodu jen rozmatlávají, světla moc nesvítí, jsme v centru NY s vědomím, že nemáme pojištění. Ester naštěstí skvěle naviguje, tam zatínám zuby a jedu. Vymotáváme se z města, jedeme domů. V půlce cesty pípne benzin, musíme tankovat. V americe nejsou pumpy hned u silnice, riskujeme a sjíždíme s prázdnou nádrží. Máme štěstí, hned natrefujeme na benzínku. Já už jsem mimo, snažím se do našeho benzinového motoru natankovat naftu, naštěstí to nejde. Poslední kiláky a zastavujeme před naším domem o půl druhé ráno. Teď už jen povědět klukům příhody a spát, ráno jdu do práce.